Co by bylo, kdyby toho 17.listopadu tenkrát nebylo?
Už jsem na cestách nějakej ten pátek. Jsem nejvíc šťastá a zažívám úžasný věci. A taky jsem neskutečně vděčná, že mi to všechno bylo umožněno. Kor, když kouknu do kalendáře. Tam se totiž píše 17.listopadu 2014.......
Když si po ránu skvěle zaserfujete na nádherným místě mezi ostrůvkama pod horama, pak se osvěžíte kokosovou šťávou přímo z kokosu, a i když normálně nekouříte, tak neodoláte, když vám místňák ubalí tabák z nedalekýho políčka do sušenýho kukuřičnýho listu…
Pak jedete učit angličtinu do místní školy uprostřed palmovýho háje, cestou naložíte na motorku děcka, který to maj do školy nejdál a přiblížíte je, ve třídě je i pár dospělých, žádný lavice, všichni seděj tak po různu na zemi, v první řadě seděj dvě mladý maminy, který hltaj každý vaše slovo a v náručí mají batolata, který zas hltají jejich mlíčko …
Večer se kocháte západem slunce nad oceánem a den zakončíte s kámoškama u něčeho, co při trošce fantazie připomíná pivo, ale i tak vám chutná …
Tak vás tak napadne, co by bylo, kdyby toho 17.listopadu tenkrát nebylo.
To pivo by bylo asi lepší a asi bych uměla líp rusky, ale to jsou asi jediný pozitiva, který mě ve spojení s minulým režimem napadaj.
Jsem šťastný dítě, který v tý době bylo dost starý na to, aby si uvědomilo, co se děje a mělo pak do budoucna srovnání a zároveň mladý na to, aby mu ten podělanej režim nalajnoval a spackal celej život a znemožnil to, co zažívám teď. Náš život je teď konečně v našich rukách a je jen na nás, jak s ním naložíme.
BORN TO BE FREE! BORN TO BE HAPPY!
O autorce, Bo on the road.
