Jak změnit letenku "snadno" a "rychle"

1. Pár hodin před odletem náhodou z emailu zjistím, že mi let přeložili.
2. Náhradní termín se mi vůbec nelíbí.
3. Naštěstí mám možnost si ten termín zdarma změnit.
4. Moc času na to ale nemám.
5. Zkouším to online, ale marně, je to totiž míň než 48 hodin před odletem, takže mě systém nepustí.
6. Volám na indonéskou infolinku letecký společnosti Air Asia.
7. Běžný infolinky jsou zdrama, ale to by nebyla Indonésie, aby to neměli jinak, tedy přesně naopak, takže je to mnohem dražší, než běžný volání.
8. Po 10ti minutách, kdy dle instrukcí mačkám jedničky, dvojky …., čekám, než obslouží zákazníky, kteří se dovolali přede mnou, se konečně ozve paní. Stihnem se pozdravit a dojde mi kredit.
9. Jedu si dobít kredit na motorce. Leje jak kráva, ale pohoda, mám pláštěnku.
10. Dobiju si raději více, než obvykle.
11. Opět volám na indonéskou infolinku Air Asia.
12. Opět klikám, jedničky, dvojky …… ha, dovolala jsem se ….. Pán je zdvořilý. Dokonce tak, že každou mou větu 3x zopakuje, pak zopakuje 3x tu svoji, 10x prověřuje, zda správně pochopil spelování kódu mé letenky. Za každou větou se klaní, děkuje, omlouvá a Bůh ví co ….. a hurá, konečně se dostanem na to, že chci změnit letenku a na kdy. Na druhé straně se ozve “one moment madam” a pak píp píp píp píp píp ….. páč než se uctivý pán doukláněl, tak mi zase došel kredit.
13. Tak na tohle fakt nemám nervy.
14. Jdu se radši propláchnout do oceánu než se setmí a pak to sjedu pořešit přímo na letiště. Air Asia na letišti zavírá v 8 večer.
15. Jedu tam dost naknap.
16. Vzhledem k tomu, že jsem měla dneska odlítat, tak už jsem si pak odpoledne všechny věci z motorky vyndala. Včetně pláštěnky, kterou jsem tam jinak měla skoro celý 2 měsíce a skoro vůbec ji nepoužila, protože bylo ještě období sucha.
17. Samozřejmě zmoknu nehorázně.
18. Zaparkuju motorku. Ha! Čas ještě v pohodě. Doběhnu asi 300 metrů k budově letiště ….. teda, myslela jsem si, že to je letiště, jenže to bylo cargo. Letiště ještě dalších 10 minut.
19. Znova jedu a zaparkuju pro změnu na několikapatrovým betonovým parkovišti pro motorky. Vzhledem k tomu, že to je parkoviště, kde parkujou většinou jen místňáci, tak se co se šířky uličky jaksi nepočítalo s tím, že mám držák na surfa.
20. V tom spěchu i s největší opatrností s nima sejmu asi 4 blatníky, ale dobrý, držej všechny.
21. Běžím jak magor přes letištní zahrádku.
22. Nacházím kancelář Air Asia, čas 19:57 ….. super!
23. Jsem mokrá. Teče mi z vlasů, trička i kraťasů.
24. S partou z Air Asia strávím takto “krásnou” hodinu a půl na letišti klimatizovaném na “příjemných” 18 stupňů …. V těch mokrejch věcech …. Super!!!! To mám za to, že tu každej den spolu s místními neustále hudrujeme “panas, panas” (horko, horko).
25. Rozcházíme se s tím, že mi “supervizor” nejschopnější z nejschopnějších slibuje, že mi to přebukuje na 4.12. na 6 ráno (místo 3.12. téhož času), a že mi elektronickou letenku pošle emailem. Teď, že mi do ruky nemůže nic dát, tak maximálně svý jméno a telefonní číslo. Vím, že to tu tak dělaj, už jsem to zažila a klaplo to, tak jsem to neřešila.
26. Vzhledem k tomu, že v ČR nejsem schopna najít zaparkovaný auto na parkovišti, kde jsou jednotlivý sekce označený barvama, číslama, písmenama, tak vás asi nepřekvapí, že jsem se při hledání motorky mezi 1000 dalšími bez jakýhokoli označení, dost vyvztekala.
27. No nic, jsem doma. “Ohřeju” se studenou sprchou a zalezu pod sarong. Co bych dala za peřinu a za to, kdyby ta klimoška v pokoji uměla topit.
28. 3.12. ráno jdu v klidu surfit.
29. Kolem oběda se dostanu na mail. Kde mi pan “supervizor” cca v půlnoci psal, že ta letenka, co jsem si vymyslela, je z různých důvodů nevýhodná a pokud ji teda opravdu chci, ať mu okamžitě dám vědět, jinak nechá jako platnou tu původní, tedy na čas, kterej v tu chvíli, co jsem to četla, byl jaksi už 6 hodin pasé.
30. Nevěřím vlastním očím. Kontaktuju pana supervizora. Celý odpoledne nereaguje. Už jsem nevěřila, že se ozve a byla připravena jet znovu na letiště a absolvovat další “plodnou” diskusi s Air Asia, až mi večer přišlo potvzení, že teda letím v těch 6 ráno 4.12.
31. Hurá, mám vyhráno.
32. Ha ha, to jsem se teda sekla.
33. Odvoz na letiště ve 4 ráno jsem si domluvila s kámošem, autem. Přeci jen ….. mám batoh a surfa a období dešťů začlo s plnou parádou.
34. Věděla jsem, že jde večer před tím na drink, ale ubezpečoval mě, že to bude ok.
35. Pro jistotu si domluvím záložní variantu, s kámoškou na skůtru.
36. Probudím se, kámoš nedostupnej.
37. Pohoda, mám záložní variantu.
38. Ha, zadní kolo u motorky je prázdný. Grrrrr!!!
39. Pochybuju, že ve 3 ráno seženu tágo, ale zázrak, stalo se. Díky kámošce za skvělý kontakty.
40. Za nějakou dobu volá taxikář, že naši adresu nemůže najít.
41. To už snad neeeeee!!!!! Pomooooooooc!
42. No nic ….. stihla jsem to.
43. Čekám na letišti a volá kámoš, kterej mě měl na letiště hodit a prej “jsem akorát na pláži, vylez jsem z vody, jedu pro Tebe” ….. “Aha?! ….. Ježiš sorry, jsem si splet čas nabrání na baráku s časem odletu” …..
44. No nic, zasmějem se tomu, konec dobrý, všechno dobrý. Indonésie byla super. Díky všem a see you again.
45. V letadle nás vtipně přivítali: “Welcome on board ladies and gentlemen, boys and girls…… takže teď už jen 12 hodin na letišti v Kuala Lumpur, přežít tu nekonečnou smršť vánočních koled, který se tu na vás linou z každýho rohu a ….. že by konečně ta Indie?

O autorce, Bo on the road.