Moje první natáčení

Před cestou jsem si sice vyzkoušela natáčení vaření na mamince a na kamarádech a nijak náročný mi to nepřišlo. Jenže to vždy vařil jen jeden, všemu jsem rozuměla, znala jsem použité ingredience jak svý boty, věděla jsem co se bude vařit, jak dlouho může trvat příprava, světla v kuchyni bylo dost… Prostě uplně nebe a dudy oproti tomu, co mě čekalo tady.

Vůbec jsem nestíhala přebíhat od jedné kuchařky ke druhé, natož myslet na nějaké doplňující zpestřující záběry. Nevěděla jsem, co do jídla sypou. Naivně jsem si myslela, že si není třeba nic zapisovat, že to pak všechno přepíšu z kamery… ha ha ha, to jsem se dobře sekla.

Materiál natočený z prvního dne byl prostě skoro nepoužitelný, ale škola a zážitky obrovské. Poprvé jsem viděla, jak se dělá domácí kokosové mléko. Jak na krájení snad čehokoli používají obrovskou mačetu. Nůž a prkýnko? Zapomeňte! A jak utřít česnek? Normálně přeci :), rozválet velkým černým kamenným válcem na kamenné desce… Čekala jsem, že to bude jiné, ale až takhle? Byla to paráda. Nadchlo mě to. Doufám, že to oceníte i vy. I když vím, že na svých natáčecích a editačních dovednostech musím ještě hodně zapracovat.

Další poučení? Bez poznámkovýho bloku už do kuchyně nevlezu a hned druhý den pošupajdim do supermarketu nastudovat ingredience (i když na nákupy samozřejmě dávám přednost mísním trhům), protože tam maj názvy nejen v sinhálštině, ale i v angličtině. Jo a většinu video receptů budu muset natočit znova nebo aspoň jejich část. (leden 2014)