U cikánů v poušti v Rajastánu
To jsem se tak procházela po Pushkaru a potkám kluka, kterej hrál na nádhernej tradiční hudební nástroj. Pokecali jsme, já ho pozvala na džus a on mě pak na návštěvu jejich vesnice, cikánský vesnice v poušti.
Ráno přicházím na domluvený rande. Počítám se vším. I s tím, že nepřijde. Přeci jen, jsme v Indii. Zároveň se strašně těším. Cikánská vesnice v poušti. Ty jo to bude něco!
Čekám půl hoďky. Pak to vzdávám.
Smutně odcházím na snídačku do čaja shopu. Vracím se a ejhle, on akorád dorazil. Fakt klika, ještěže jsem se vrátila :) Prej mu dorazili kámoši, který neviděl 12 let, šli k němu pěšky celej den, pak kecali dlouho do noci a zaspal.
Ty jo, tak tohle je uplnej úlet. Po zkušenostech jsem se bála mít vysoký očekávání, ale byla to přesně ta vesnička, který jsem viděla z vlaku. Chýše z trávy a větví. Oheň na zemi, holčina v šatech, zdobená a se závojem, kterej vždycky stáhla, když přišel někdo cizí nebo nějakej chlap. Prostě kdokoli jinej než z rodiny. Hlavně jsou to uplně hustý cikáni. Se vším všudy. Zacuchaný vlasy, celý od prachu. Děti totálně špinavý, s nudlema u nosu. Vybíraj si vši, čuraj za barákem, což jsem taky prubla. Mejou se za plentou buď z trávy nebo starejch hadrů, který někde našli.
Když vařila, bylo to boží. Byla tak krásně zpomalená, na tajňačku žvejkala tabák, kterej vytáhla z podprsenky a šibalsky na mě mrkla. Musela jsem se smát. Ona se zas smála, že smrkám do kapesníku, oni to řešej rukou. Byla krásně nazdobená. Těsto na čapátí zpracovala tak, že bylo hlaďoučký jak miminko.
Dělala to ručně. Zarejvala pěstičky do těsta i s těma barevnejma prstenama. Nádhera. Na čapátí používali hodně másla, tak si říkám, jak to pak mejou. Normálně popelem a tím jejich jemným pouštním pískem. Myla jsem si tak ruce a šlo to skvěle dolů. Jídlo, co jsme vařili, se jmenovalo „čamla“. Fazole, černý oko. Jsou za chvíli hotový. Jednak proto, že to bylo na ohni, navíc tyhle fazole jsou za chvíli hotový vždycky a to i bez namočení. Měli jsme to i s hudebním doprovodem. Ram hrál na doma vyrobený tradiční hudební nástroj, ravanhattha, z bambusu, kokosu a kraví kůže. Hrál krásně. I se mě snažil něco naučit, což byla samozřejmě atrakce pro všechny :)
Ram se chystal akorád do města. Vydělává si hraním. Začal se strojit před tou chýší, na jejíž střechu opřel starý zrcátko, načesával se, na obličej si patlal krém, samozřejmě bělící, a ptá se, jestli vypadá „good“. Tak mu říkám, že celej Brad Pitt. Schválně jsem zvolila takhle známou celebritu. Ale nechytal se vůbec. Nejspíš by se nechytal, ani kdybych zmínila nějakou bollywoodskou star :) Ve všech možných „pastouškách“, kde jsem byla (na Srí Lance, v Indonésii, ve Vietnamu …), všude měli televizi. Tady nikoli.
Za chýškama pod kopcem pobíhá spousta cikáňat a pouštěj draky. Chystaj se na kite festival. Je už za pár dní. Všude bude milion draků na nebi, hudba, vaří se speciální jídlo. No a jde o to si ty draky navzájem odříznout. Nehraje se o žádnou cenu. Prostě jen tak :)
Koupit tradiční indické hudební nástroje ravanhattha US, Indian musical instruments US, Indian musical instruments Europe
O autorce, Bo on the road.
